Kapitola 9.

   Po vydařeném dni v Moskvě, kde jsme se vyhnuli spaní brzkým ranním příjezdem a pozdním večerním odjezdem jsme věděli, že stejná věc už v Petrohradě bude zhola nemožnou. Jednak kvůli tomu že jsme v této fázi vlastně nevěděli kam chceme jet dál, jestli do Litvy, Lotyšska, Estonska či dokonce domů. Ale taky proto, že stejně jako na Moskvu jsme věnovali v podstatě dva dny, chtěli jsme v Petrohradu vidět co možná nejvíc a jeden den by byl zoufale málo. Věděli jsme tedy, že v Petrohradě musíme někde přespat, ale bližší podrobnosti jsme osvědčeně nechali uzrát na později.

   Na plánu v Petrohradu bylo několik věcí, mezi nimi: Zimní palác, Aurora, slavná třída zvaná Něvský prospekt, pak ještě Petr V. zmiňoval nějaké zámky nedaleko Petrohradu – myslím že Letní palác, ale záhy se ukázalo že poměr cena výkon, navíc ještě s dodatečným cenovým přírůstkem podle rovnice čas jsou peníze, je mizerný a tím byla tato varianta velice brzy smetena ze stolu. Po přijezdu do Petrohradu jsme dali věci jako vždy do kamery chraněnja a dali se na prohlížení města. Vlezli jsme tedy hned do metra, které si krásou nijak nezadá s moskevským, a jeli směrem do centra. Nutno ještě zmínit jednu zajímavost v metru, a sice že v některých stanicích není vůbec přístup do kolejiště. Po celé délce vestibulu je normální zeď ve které jsou v daných vzdálenostech posuvné dveře. Přijíždějící vlak se na ně tedy trefí, pak se otevřou venkovní dveře a po nich dveře od vlaku. Neřekl bych že zvýšení bezpečnosti bude moc veliké, je ale fakt že třeba páchání sebevraždy v takovéto stanici by vyžadovalo určitý důvtip a inteligenci sebevraha. Běžný béčkový ztroskotanec by zřejmě příliš nekombinoval a spokojil se s jinou stanicí. Vystoupili jsme tedy v někde nedaleko centra, prohlídli si ve vitríně lokomotivu na které přijel Lenin za starých dobrých časů kdy byl ještě topič a vydali se po nábřeží směrem k Auroře.

   Aurora mě, a možná i ostatní, překvapila tím, že je to v podstatě dost malinkatá loď, rozhodně neodpovídající velikosti své známosti. Na lodi je spousta zajímavých výstav, skoro vše vedeno dvojjazyčně co si vzpomínám, ale to by na to člověk potřeboval taky den aby si všechno přečetl. Po prohlídce jsme v parku hned naproti lodi strávili příjemnou čtvrthodinku jídlem a vegetěnim. Nedaleko už byla vidět další zajímavost a sice známý ostrov s nějakym kostelem s velice dlouhou zlatou věží. Při cestě ke kostelu je spousta různých soch známých lidi, celé je to obehnáno cihlovými hradbami a vůbec se dá říct že celá historie tohoto komplexu je velice zajímavá. Bohužel jsme neměli živého ani papírového průvodce a tudíž jsme ji neměli kde zjistit. Okolo ostrova se koupalo spousta lidí a celý park působil velice čistým dojmem. To nás přivedlo na nápad tu v noci přespat, objevili jsme dokonce i několik míst, které byly docela dobře maskované a spokojeni šli dál. Z ostrova vedla cesta dál směrem k Ermitáži, což je velice působivá procházka, protože se jedná o samé centrum Petrohradu a navíc jde člověk stále podle řeky. Po pěkné procházce kde jsme viděli další zdařilý kostel, mešitu a sochu nějakého vojevůdce jsme udělali další veget v parku. Tou dobou už se začlo stmívat takže k ermitáží jsme dorazili během západu slunce.U ermitáže jsme se začali pídit po informacích jak a za kolik by se dala druhý den vidět. Ze zkušeností z moskevským Kremlem a brutálními pálkami které platí cizinci v porovnání s domorodci jsme byli odhodláni věc řešit i netradičními způsoby. Šli jsme se s Petrem K. projít kolem a zjistit jestli nám nějaký pečený holub nespadne do klína a u zadního vchodu jsme skutečně narazili na jakési individuum, které bylo zřejmě něco jako vrátný či dveřník, který nám vzato z dnešního pohledu nabídl úžasný obchod. Vzhledem k tomu, že vstupné do ermitáže stojí 300, on nám ze své pozice prodá jakési zaměstnanecké karty na vstup, za bratrskou cenu 150 rublů. K tomu dodal, že peníze mu musíme dát předem a vstupenky si vyzvedneme druhý den, a jelikož on musí zítra někam pryč, bude tam jeho kámoš Igor který nám je dá a vysvětlí nám jak se dostat dovnitř. To ještě vyšperkoval informací, že za půl hodiny končí a padá domů takže do té doby se musíme rozhodnout.

   Přes „úžasnost“ této nabídky jsme o ní dokonce chvíli vážně diskutovali, načež jsme byli vyrušeni jakýmsi bezdomovcem co prodával pohledy. Během krátké diskuze o ničem jsme mimochodem zmínili že nemáme kde spát, na což nám stařík odvětil, že v případě že nám nevadí spát v parku, existuje výborné jezero s lesíkem kolem, v méně frekventované části Petrohradu, ve kterém se lze navíc koupat. ......

Zpět    Pokračování